Rémy Martin

Česká filharmonie parádně rozsvítila Schönbergovu „Zjasněnou noc“

6. 3. 2015

České filharmonii se pod vedením svého šéfa Jiřího Bělohlávka podařilo ve skladbě Zjasněná noc dokonale naplnit Schönbergův autorský záměr, tj. ukázat, co všechno lze udělat se smyčcovým orchestrem, kolika barvami může hrát a jak podivně dokáže znít. Smyčcová sekce zahrála tuto výjimečně náročnou skladbu s přehledem a také velkým citem. Dokonce jsme mohli být svědky dokonalé obnaženosti celého souboru, a to vždy patří k zážitkům nejvyššího kalibru.

Arnold Schönberg, jedna z klíčových postav hudby první poloviny 20. století, prošel mnoha způsoby kompozice. Neustále hledal nové a nové cesty, což mělo za následek dvě skutečnosti. Jednak se dostal do všech učebnic dějin hudby a za druhé jeho hudbu za jeho života téměř nikdo neposlouchal, a pokud ano, tak k ní většinou zaujal odmítavý postoj. O Schönbergovi se obecně ví, že zrušil tonalitu, zrovnoprávnil všech dvanáct tónů chromatické řady a přišel se zcela novou technikou organizace hudebního materiálu. Z jeho skladeb se ovšem nejvíce hrají ty, které napsal ještě před tímto obratem a jsou napsány ve „starém dobrém“ tonálním systému, například Zjasněná noc, původně smyčcový sextet z roku 1899. 

Schönberg si údajně měl jednou postěžovat, že lidé vždycky ocenili to, co on už překonal a vydal se novým směrem. Ani v případě Zjasněné noci tomu nebylo jinak, když premiéra vzbudila velmi kontroverzní reakce. Přestože je tato skladba zakotvena ještě v tradiční tonální struktuře, napíná Schönbert tuto strukturu až na samotnou mez možného. To je zcela v souladu s velmi expresivním a na tu dobu dost odvážným textem. Jde o báseň, ve které se na lyrickém pozadí měsíční noci odvíjí příběh těhotné ženy, která se svému partnerovi přiznává, že dítě čeká s jiným, a muž jí odpouští. Bouřlivé reakce vyvolal údajně silně eroticky explicitní text básně. Mně tedy nijak zvlášť explicitní nepřijde, což ale může být jen důkaz toho, jak velkou proměnou si prošly společenské normy ve 20. století. 

Ať tak či onak báseň má zvláštní až temnou atmosféru studeného měsíce, čehosi zakázaného, zkrátka dost na to, aby volba takového textu jako předlohy pro programní sextet vzbudila minimálně podezřívavou zvědavost. Zvláštní je už samotný název, kdy si onen přívlastek „zjasněná“ můžeme vykládat dvojím způsobem, a to jako noc zjasněnou měsícem, ale také zjasnění dvou hlavních protagonistů od temného zamlčovaného tajemství až po poznání a odpuštění.

Schönberg tuto skladbu, původně psanou pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella, později upravil pro smyčcový orchestr. A právě v této verzi ji hrála Česká filharmonie na koncertu 26. února v čele se svým šéfem Jiřím Bělohlávkem. A byla to skvělá volba. 

Ve Zjasněné noci Schönberg ukázal, co všechno lze udělat se smyčcovým orchestrem, kolika barvami může hrát a jak podivně dokáže znít. Na hráče klade tato skladba obrovské nároky, a to nejen technické, ale především výrazové. Schönberg využívá množství různých technik hry a jejich kombinací dociluje až bizarních zvuků, stejně neuchopitelných jako atmosféra básně samotné. 

Smyčcová sekce České filharmonie zahrála Zjasněnou noc s přehledem a také velkým citem. Bylo krásné slyšet tento orchestr „obnažený“, slyšet Českou filharmonii komorní a opět si uvědomit, jak skvělí hráči ji tvoří. A nemyslím si, že to pro ně byl jednoduchý koncert, už jen proto, že skladba plynoucí v jednom toku trvá půl hodiny. Bělohlávkovi se podařilo na celé ploše udržet napětí a dát hlubokému toku podivné hudby smysl. Přesně v kontextu básně Richarda Dehmela, která začíná slovy: „Dva lidé jdou nevlídným, chladným hájem,“ který se v závěru mění ve velkolepou zářivou noc. 

Zpět