Rémy Martin

Komponování je součástí mého života

29. 1. 2015

Jméno Zuzany Michlerové není chronicky známé z médií, soutěží či společenských večírků. To mimo jiné umožňuje devětadvacetileté skladatelce nerušeně pracovat na svých vysněných projektech. A o tom, že tato mladá dáma patří mezi hvězdy mladé generace českých umělců, hovoří například úspěšná premiéra vlastní opery Pramen, skladatelské kurzy u Luise Bacalova a Salvatore Sciarrina nebo také skutečnost, že v současné době studuje filmovou hudbu na prestižní Berklee College of Music. Možná že za pár let budeme mluvit o nové Vítězslavě Kaprálové. 

Narodila jste se v Mostkovicích na Moravě blízko Prostějova, odkud pocházel i tamní slavný rodák Jiří Wolker. Právě jeho drama Hrob jste si zvolila jako předlohu pro libreto vaší opery Pramen. Jak vás profesně ovlivnilo a ovlivňuje vaše rodiště? 

Pocházím z muzikantské rodiny, oba rodiče i dědeček jsou houslisté, což mě samozřejmě ovlivňovalo již od dětství. Měla jsem tak již od útlého věku možnost seznamovat se s klasickou hudební literaturou, začala jsem navštěvovat hodiny klavíru, zpěvu, flétny a baletu. Při hře na klavír a zpěvu mě vždy lákalo tvořit něco vlastního, což později vedlo k tomu, že inspirovaná poslechem především klasické literatury jsem začala komponovat své první skladby. Jelikož mým přirozeným inspiračním zdrojem je literatura a také vizuální umění - a přemýšlím-li o tom, tak vizuální či prostorové vjemy všeho druhu vůbec - postupně jsem se začala více a více soustřeďovat především na tvorbu spjatou s dramatickými formami, které propojují všechny zmíněné prvky a také na tvorbu spjatou s filmem a vizuálními médii.  

Jednoaktová opera Pramen byla vaší absolventskou kompozicí na Pražské konzervatoři. Mohla byste popsat genezi této skladby od výběru námětu až po realizaci? Co zaujme mladou skladatelku na symbolistickém dramatu Hrob? 

Jelikož se mimo kompozice věnuji rovněž zpěvu, byla pro mě volba opery jako absolventské práce téměř jasná. Nad samotným výběrem námětu a textu jsem však strávila nemálo času. Wolkerovo drama Hrob mě zaujalo především svou obsahovou a myšlenkovou hloubkou, širokým spektrem kontrastů a krásou textu. Vlastní libreto jsem si na základě Wolkerova textu zpracovala sama, aby vyhovovalo mým kompozičním záměrům. Ještě před samotnou tvorbou partitury pro mě tedy bylo stěžejní text strukturovat tak, aby korespondoval s mým hudebně-dramatickým cítěním, hudebním tokem a napětím a interpretací námětu. Při práci s textem se začaly přirozeně formovat mé první hudební myšlenky, které se pak staly základem hudebního materiálu opery. Wolkerův text jsem také obohatila dvěma úryvky z bible, které moji interpretaci textu podtrhují. K mé velké radosti byla opera provedena již třikrát, dvakrát na půdě Pražské konzervatoře a jednou v Městském divadle v Prostějově studenty, a to úspěšnými absolventy Pražské konzervatoře a Talichovou komorní filharmonií.  

Ve spolupráci s brněnským výtvarníkem Walladimirem Arady Kiseljovem chystáte druhou operu Bábel. V čem je vám blízký operní žánr a co v dnešní době obnáší napsat operu?

Opera, jakožto neobvyklé propojení mnoha uměleckých disciplín, které se navzájem ovlivňují a umocňují, pro mě představuje ideální platformu k vyjádření mých hudebních i mimohudebních myšlenek. Byla jsem tedy nesmírně potěšena, když mě Vladimír Kiseljov, který napsal libreto k mé druhé opeře Bábel, oslovil s nabídkou spolupráce na novém operním díle. Partitura opery je již téměř dokončená a čeká na své provedení. Myslím, že pro tvorbu opery v současné době neexistuje žádné jednotné pravidlo ani měřítko. Opera je podle mého názoru zcela otevřenou formou skýtající obrovský umělecký prostor, vždyť již samotná práce s lidským hlasem a textem umožňuje nespočet různých variant a přístupů. Každý tak může použít vlastní fantazii a vytvořit vlastní koncept i obsah.      

Máte hudební zkušenosti z celého světa. Vidíte nějaké rozdíly mezi světem soudobé hudby u nás a v zahraničí? 

Moje nejčerstvější hudební zkušenost se váže k mému současnému studiu na Berklee College of Music. Zde mě zaujala neskutečná a neobvyklá otevřenost a tolerance ve smyslu estetiky a přístupu, která dle mého názoru vytváří pro každého jedince prostředí umožňující osobitý a nenucený rozvoj.  

Na jedné straně se věnujete opernímu žánru, který se zrodil z tradice tzv. vážné hudby, a na straně druhé jste se rozhodla studovat filmovou hudbu. Nevzniká mezi těmito hudebními světy určitý rozpor? 

Myslím si, že tyto dva hudební světy se naopak krásně propojují. Při vlastní tvorbě i základním procesu myšlení nacházím mezi operní a filmovou hudbou spoustu společných jmenovatelů, mezi jinými například v práci s texty, obrazech, emocích či mimohudebních myšlenkách, které chceme divákovi hudbou přiblížit v umocněné podobě. Stejně jako v opeře je i ve filmu skladatel limitován a zároveň inspirován textem a obrazem, přemýšlí o hudbě v kontextu struktury celku stejně tak jako v kontextu jednotlivých scén. Ve filmu však vstupuje do hry rovněž osoba režiséra, která dále definuje skladatelský umělecký prostor a v současné době také nutnost práce s technologiemi.

Kromě skladatelské profese se také profesionálně věnujete zpěvu, manažerství a překladatelství. Jakým způsobem získáváte čas ke klidnému komponování? 

V historii se zřídkakdy skladatelé mohli stoprocentně věnovat pouze své vlastní tvorbě. To je luxus, který si málokdo může dovolit. Čas na komponování je prostě nutné si vždy nějak najít. Nic jiného mi ani nezbývá, skládání je totiž pevnou součástí mého života.

Je podle vás nezbytné, aby dnešní adept skladatelského řemesla byl všestranným umělcem a manažerem zároveň?  

Věnovat se mnoha disciplínám zároveň na co nejvyšší úrovni je velmi obtížné. V současné době se tedy zaměřuji především na skladbu a v souladu s mými skladatelskými projekty také na využití vlastního zpěvu a hlasu v rámci těchto projektů. Umělecká všestrannost je dle mě v každém případě žádoucí. Pokud skladatel neplánuje kompozice skládat pouze do šuplíku, jsou alespoň minimální manažerské a komunikační schopnosti žádoucí, ve světě filmové hudby pak nutností. 

Děkuji za rozhovor. 

Zpět