Rémy Martin

Nemrtví skladatelé aneb koncepce letošního NUBERGu

20. 2. 2015

Skladatelská soutěž NUBERG letos nabízí skutečně pestrý koktejl nové tvorby. Již nyní lze vybírat vítěze ze šestice autorů, kteří jsou jasným důkazem toho, že česká vážná hudba není mrtvá. Pojďme si společně vychutnat rozmanitost tónů 21. století. 

Šestice skladatelů, symbolicky odpočívajících v rakvích, jsou vtipnou alegorií, připomínající Šípkovou Růženku, která čeká na probuzení. Těla skladatelů se totiž jeví jako mrtvá jen do okamžiku, kdy si zvídavý posluchač pustí na přehrávači příslušnou skladbu. Teprve pak „nemrtvý“ autor otevírá oči a spolu s ním metaforicky ožívá i soudobá česká vážná hudba. Tradiční skladatelská soutěž orchestru BERG nabízí skutečně pestrý koktejl nové tvorby, což je i vítaná změna oproti málo kontrastnímu loňskému ročníku. Přehlídka vybraných skladeb mimo jiné ukazuje šíři skladatelského myšlení, stylů a forem, které mladá generace v současnosti vyznává. Pojďme tedy jednoho po druhém probudit z věčného spánku a prizmatem jejich kompozic na okamžik pocítit „zeitgeist“ neboli ducha doby.  

Jan Trojan otevírá svou zvukovou plochou Soundwalk (doslova zvuková procházka) bránu do světa „vposlouchávání se“, čímž chce upozornit na rozdíl mezi pasivním a aktivním poslechem zvuků v našem okolí. Postup k takovému druhu poslechu je prostý, avšak objevný. Zkuste se někdy „vposlouchat“ do cvrkotu města, možná že váš sluch pak zachytí jakousi proměnlivou prodlevu na tónu E, ke které se přidávají četné a neopakovatelné zvukové okamžiky. Úvodní meditace nad světem zvuků, který nás všude obklopuje, a který jsme si odvykli vnímat, nám poskytuje oslí můstek k následující kompozici. 

Daily Patterns Petra Cíglera jsem již zmiňoval ve svém blogu v souvislosti s květnovým koncertem v nedostavěné stanici metra Petřiny. Inspirace všedním dnem ve městě a jeho biologickým prožitím s sebou přináší i pestrý dramaturgický plán skladby. Autor však ponechává dostatek prostoru pro fantazii posluchače a vede ho pouze abstraktním „pulzem“ skladby, aby si každý z nás mohl za hudbu dosadit ony stereotypně známé situace ze svého života. Daily Patterns jsou nesmírně působivou kompozicí, jitřící obrazotvornost a odhalující cosi z naší každodennosti.

Podobně jako v Soundwalku Jana Trojana, dochází ve skladbě La Balade Jakuba Rataje k prolnutí zachyceného a prokomponovaného zvuku. Tentokrát se však vodní tříšť mění v dramaticky stoupající hudební proud, který doslova vysublimuje do ztracena. Patrná je zde myšlenková spřízněnost s Janem Trojanem. Dle autorova komentáře vychází i La Balade z konkrétní poslechové procházky, avšak Ratajův vnitřní svět a prožívání je živelnější, agresivnější, což ještě umocňuje skladatelovo charismatické a infernální vzezření.

Nesmírně sugestivního účinku dosáhl Petr Wajsar ve své hudbě k domněle ztracenému němému filmu Město bez Židů. Jak napovídá název, fiktivní zápletka si pohrává s myšlenkou, co by se stalo s Vídní dvacátých let minulého století, kdyby ji Židé opustili. Petr Wajsar zúročil své zkušenosti s filmovou a scénickou hudbou v plné míře a dokázal moderním způsobem doprovodit téměř sto let starý film. Přitom jeho hudba neplní jen doprovodnou funkci, ale i roli plnohodnotného partnera obrazu a jako taková obstojí umělecky i bez něj. Doporučuji ke zhlédnutí.

U skladatele Miloše Orsona Štědroně se mohou posluchači již tradičně těšit na pořádnou dávku humoru, laskavé ironie a nadsázky. Nejinak tomu je i ve skladbě Rock pro kytaru a smyčcový orchestr. Názvy jednotlivých vět mluví za vše: Rock, Barock, Rock-Ballade a Jazzrock. Na půdorysu tradičních forem se Štědroňovi podařilo rozehrát absurdní divadlo plné odkazů, narážek a konvencí, které pochopí jen skuteční milovníci vážné hudby. Štědroň svou hravou skladbou vytvořil osvěžující kontrast ke zbývajícím kompozicím a tím na sebe upoutal pozornost.

Podobně jako Štědroň, vede rád Michal Nejtek multižánrový dialog s rozličnými hudebními estetikami, technologiemi i osobnostmi. K realizaci skladby The Lightning Speed of the Past z toho důvodu přizval Hanu Blažíkovou, coby interpretku barokního zpěvu, hráčku na gotickou harfu a rockovou kytaru. Na rovině textu spolu „rozmlouvají“ Ingeborg Bachmann s Paulem Celanem, nebo třeba Raymond Carver s Louisem Buñuelem, především však Nejtek komunikuje nesmírně sugestivně s posluchači. Jeho písňový cyklus, dá-li se to tak nazvat, je vzácným příkladem dokonalé a spontánní syntézy, která zaujme jak svým kompozičním zpracováním, tak i vnitřním obsahem.

Výběr šestice autorů v soutěži NUBERG mimo jiné dokládá, že česká vážná hudba není mrtvá. Je pouze hibernovaná do té chvíle, než ji něčí uši věnují svůj čas a pozornost. Věřím tedy, že se ke mně připojíte a společně se mnou si vychutnáte rozmanitost tónů 21. století.

Více na www.berg.cz/nuberg14.html  

Zpět