Rémy Martin

Vynikající Mozart v podání Collegia 1704

27. 2. 2015

Tentokrát se s vámi podělím o své zážitky z koncertu Collegia 1704, kterého jsem měl tu čest být účasten. Celý večer mohu směle vměstnat do tří slov: skvělé podání, obrovské soustředění a čistá radost.

Stává se mi to jen občas. Jdu na koncert výborného ansámblu, který hraje krásnou hudbu a těším se na velmi příjemný večer. Sednu si, koncert začne a spolu s ním začínám být i já vtahován do světa hudby. Přestávám vnímat okolí, zdá se mi, že dýchám s účinkujícími, a získávám pocit, že jsem dospěl k pochopení onoho klišé, které říká, že hudba rozeznívá srdce. Po koncertě odcházím jako omámený a musím přiznat, že jsem vlastně rád, že se mi to stává výjimečně. Naposledy 24. února v Rudolfinu na koncertě Collegia 1704.

Na stránkách tohoto vynikajícího souboru se dočtete, že byl založen v roce 2005, ale toto datum se týká spíše založení sesterského vokálního souboru Collegium Vocale 1704. Čistě instrumentální Collegium 1704 existuje už od 90. let a na svém kontě má řadu koncertů a nahrávek čistě instrumentálních skladeb. Jsem proto moc rád, že se ke své „nezpívané“ poloze občas vrací. 

Mozartova slavná symfonie g moll (ta z roku 1788) měla v jeho podání obrovský švih. Tempa byla spíše rychlejší, zvuk velmi razantní, odpovídal spíše onomu německému proudu poučené interpretace, jak jej reprezentují například Freiburger Barockorchester nebo Akademie für Alte Musik Berlin. Díky komornímu obsazení a kopiím historických nástrojů vynikly kontrasty mezi smyčcovou a dechovou sekcí orchestru. Pro pořádek se sluší uvést, že byla hrána pozdější verze s klarinety. 

To hlavní ale přišlo až po přestávce, kdy na pódium kromě Collegia 1704 nastoupil i vokální ansámbl a s ním dvě sólistky, sopranistka Kateřina Kněžíková a altistka Sophie Harmsen (mužští sólisté, tenorista Václav Čížek a basista Tomáš Král jsou členy ansámblu). Zaznělo Mozartovo monumentální torzo, jeho Velká mše c moll. Nedokončené dílo je opředeno mnoha tajemstvími, jak co se týká příležitosti, pro kterou ji Mozart komponoval, tak důvodu jejího nedokončení. A také Mozartových inspiračních zdrojů, protože Mše svým rozsahem a svou velkolepostí neodpovídá dobové, spíše střízlivé praxi. Právě naopak, i přesto, že zůstala torzem, nabízí obrovskou paletu stylů. Některé pasáže nezapřou inspiraci hlubokou mystikou Bachovy h moll mše, jiné zase vliv Händelových vrcholných oratorií, virtuózní árie a ansámbly mají blízko k opeře. 

Představte si tuto výkladní skříň tehdejší hudební kultury ve skvělém podání, kterému podle mého soudu nechybělo vůbec nic. Ze všech účinkujících jsem cítil obrovské soustředění a společně s tím čistou radost. Dirigent a umělecký vedoucí Collegia 1704 Václav Luks se skvěle vypořádal s určitou fragmentárností nedokončené skladby zkrátka tím, že ji podpořil a jednotlivá čísla podal jako víceméně samostatné části. Jenže provedení bylo tak strhující, že jsem se po skončení každé z nich těšil na tu další. 

Mozartovu Velkou mši jsem poprvé zaregistroval při sledování mého oblíbeného filmu Trio z Belleville (je tam použito úvodní Kyrie), poté jsem si poslechl výbornou Gardinerovu nahrávku, ale mám dojem, že jsem tohle dílo konečně našel až teď, v podání Václava Lukse a jeho Collegia.

Zpět